"Jsem dlouho bez partnera a přitom bych chtěla najít toho ideálního," popsala svůj důvod účasti na konstelaci padesátnice Jana. Konstelář vyzval jednoho z přítomných, aby zaujal roli ideálního muže. Proti němu postavil jednu z žen v roli Jany.

"Mě se líbí," prohlásil muž při pohledu na ženu. Žena jen kousek poodstoupila a popsala svůj stav jako příjemný. Pak jako by čas ustrnul, dlouho se nic nedělo. Nakonec do toho vstoupil konstelář a za ženu postavil dva přítomné do role Janiných rodičů. Potom ženu vyzval, aby se otočila. Udělala to, upřela svůj zrak na matku a fascinovaně na ní hleděla. Otec vzal matku okolo ramen a odvedl ji kousek stranou. "Abychom dali dceři prostor," zdůvodnil své pohnutky. Žena však stála jako přikovaná, neotočila se zpět k muži a hovořila o tom, že prožitek vztahu s matkou byl tak hluboký, že ji nic jiného nezajímá.

Konstelář vyzval dalšího z přítomných, aby se postavil do role Janina vnitřního dítěte. Žena se na něj bez zájmu podívala a sdělila, že jí to nic neříká. Nakonec podobně nezúčastněně pohlédla na muže a konstelace skončila. Když pak konstelář hovořil s Janou o jejích pocitech, zmínil možnost, že pro ni žádný ideální muž není. "No ano, vždyť on přece nemusí být ideální!" skoro vykřikla Jana. Takový "aha efekt" nebo "aha zážitek", jak podobnou situaci nazývají psychoterapeuti, bývá jedním z mezníků, které mění niterné nahlížení člověka na sebe i na okolní realitu.