Ahoj Luci, byl to krásný zážitek a úplně jiný, než když jsem byla u vás poprvé, což byla tenkrát vlastně moje úplně první zkušenost s konstelacemi... A od té doby uplynula nějaká doba, absolvovala jsem mezitím ten koučovací kurz, kde jsme se hodně učili pracovat s čistou myslí, a tak cítím, že se to i na těch konstelacích projevilo, že jsem se k tomu snažila opravdu přistupovat s čistou myslí, nevnášet do toho nic svého a jen se nacítit a zprostředkovat to, co mi přicházelo...

A vlastně jsem se přihlásila ani né tak kvůli sobě, ale protože jak mi přišel od tebe email, tak jsem měla prostě pocit, že mám jít a mám tam být pro ostatní... a bylo zajímavé, že si mě pak vlastně dost lidí do své konstelace vybralo, tak jsem tam prostě asi fakt měla být :) A vlastně i ta témata, která se řešila, tak se mnou všechna tak nějak rezonovala, že vlastně v každém jsem si něco pro sebe přínosného našla :)

Ale abych byla víc konkrétní, tak nejvíc mě asi zasáhlo to poslední, kde paní chtěla řešit svoje finance, ale v té konstelaci byla dost zásadní ta situace, jak její mamce umřel táta, a já jsem ho představovala. Když si nás paní vybírala, tak já jsem byla už trochu unavená, a tak jsem moc nepostřehla, kdo v té konstelaci představuje koho, a ani jsem nevěděla, že zmínila, že já (jako ten její dědeček) jsem umřela... Ale říkala jsem si, že to není důležité, že to na sebe nechám působit a ono to vyplyne... A jakmile se ta konstelace začala rozehrávat, tak mi fakt začalo být hrozně slabo... A jak jsem pak viděla v bolesti tu slečnu, která představovala mojí dceru, tak mi jí bylo strašně líto a úplně jsem k ní cítila silné city. Vlastně to pro mě byl skoro takový "nadpozemský" až "mimotělní" zážitek nebo jak to pospat. Jak kdybych se fakt úplně odosobnila a stala jsem se na chvíli tím jejím tátou a ta slečna mi byla najednou hrozně blízká, měla jsem fakt pocit, že ji miluju jako otec dceru. Je to strašně zvláštní to takhle říct, ale v tu chvíli jsem prožívala emoce, které ve skutečnosti nebyly moje, ale přijde mi úžasný a neskutečný, jak to skrze mě proteklo...

A vlastně i přestože jsem si nenechala vytvořit vlastní konstelaci, tak jsem si z toho večera pro sebe odnesla něco strašně hodnotného - zjištění, že když mám čistou mysl, a naladím se, tak to proudí :) A to mi zase dodalo víc odvahy do té čínské medicíny :) A bylo to vlastně i takové příjemné uvědomění, že si mě moji pacienti vybírají z nějakého důvodu (možná ze stejného jako na konstelacích), a že se nemám bát, ale jen se tomu musím naplno otevřít a věřit, že to půjde :)

Jako byl to pro mě fakt krásný večer, sice emočně náročný, ale přijde mi něco krásného na tom, že se tam "cizí" lidí otevírají před ostatními se svými tématy, a že je tam tak příjemný a bezpečný prostor, a pak už si vlastně po chvíli nejsme cizí a sdílíme svoje osudy :) A vlastně jsem odcházela s radostí v srdci, s uvědomením, že stále existuje lidskost a vzájemný soucit. Když si na ten večer vzpomenu, tak mi to vnáší do duše fakt velký klid. A tak ti chci i poděkovat, že ty konstelace děláš, a že buduješ takový krásný a bezpečný prostor, kde jsme zase všichni v jednotě. :)